Co dělat, když pes neposlechne známý povel?

Nedávno sem sdílel dotaz v příběhu na sockách: "Zeptejte se svého trenéra (speciálně pozitivkáře), co dělat, když pes neposlechne povel, který zná a je schopen ho poslechnout"

Strhla se diskuze, spousta odpovědí. Od pozitivkářů speciálně žádná odpověď. Nebo takhle, ta, kterou používají vždy, když nevědí: "Pozitivka není jen o odměnách a pozitivce nerozumíte", ale konkrétní odpověď na otázku? Jako vždy nic. A přišlo ještě vice otázek :) Jsem rád, že tak triviální otázka vyvolala takový brainstorming :)

Tak pojďme brainstormovat spolu :)

Jaká je výchozí pozice?

Pes chování zná a je pod povelem. A zároveň se pes nachází v prostředí, kdy je pro něj zvládnutelné povel splnit, ale rozhodl se, že ho nesplní. Taková kynologická klasika, nic nevšedního.

Jak se do této situace dostat, tedy do situace, kdy pes zná povel a je schopen ho zvládat splnit. Odměňování, tvoření chování, posilování chování atd. Ale o tom to teď není, chování je vysvětlené a upevněné.

Někdo by namítl, že vnější situace je příliš těžká a proto by neposlechl. Jinak řečeno, učim psa přivolání od hrajících psů. 50x se to povede a 1x ne. Když budu marketingový mág, začnu oblbovat veřejnost tím, že 100% (ve skutečnosti rozuměj spolehlivé) přivolání je nemožné a proto se to stalo. A pokud se to jednou nepovede, je třeba se vrátit o krok zpět nebo asi dalších 100x opakování v řadě, řekl by asi někdo...Pak pusťte psa z vodítka. Alibismus.

Zase nedělejme ze psů idioty a nežijme v teoretické pohádce a přiznejme si, že často nás pes slyší, chápe, co po něj chceme, situace je pro něj zvládnutelná, ale rozhodne se, že poslechnout nechce. Nebo myslet si, že vždy najdu něco, čím psa uplatím, co by bylo zajímavější, marketingová pohádka... a kdo by taky chtěl mít vztah se psem, kdy je majitel věčný úplatkář, aby ho pes laskavě vnímal.

Ale co teď? Asi se shodneme, že nechat to bez odezvy (ignorovat neposlechnutí známého a naučeného povelu) nepovede k budování spolehlivého přivolání. Proč?

No pes přeci poslechnout nechtěl. A pokut toto rozhodnutí nebude mít důsledek, pes se odměnil sám. Chtěl neposlechnout, dělat si svoje. Povedlo se. Chování bylo posíleno. Tedy ignorovat to, je cesta do pekel. Jediné, co psa tímto učíte je: Povel poslechnu, když já chci, když se rozhodnu, že se mi to vyplatí. Jinak ho poslouchat nemusím. Nestane se nic. Když přijdu do práce, vydělám si penízky. Když nepřijdu do práce, nestane se vůbec nic. Kdy budu chodit do práce? Když se mi bude chtít... Spousta psů má tuto úroveň poslušnosti, když se jim chce...

Jedna z odpovědí byla, že psovi pomohu: dalším povelem, nebo lákáním, nebo útěkem od psa, voodoo tancem, počítáním mravenců, nebo lepší odměnou.

No ale počkat, ale já už povel umím. Já vím, co mám dělat a jsem schopný ho splnit, ale nechtěl sem. A když nechci, tak mi pomůžeš, dokonce mi dáš lepší odměnu?

Co se tímto pes učí? No, že povel se plnit nemusí. V řadě případů je dokonce výhodnější neposlouchat, to když pak přijde jako pomoc lepší odměna nebo tím přivolám toho Bimba, aby utíkal.. Takže v tento moment je toto cesta do pekel.

Druhou odpovědí bylo, že pes nedostane odměnu. Ale on jí v ten moment chtěl? Je v ten moment, že nedostanu piškot pro psa trestem? Ještě když za 5 minut psovod řekne znovu povel nebo jiný povel, za který piškot dostanu? Ještě lépe jakmile přijde domů, dostanu plnou misku žrádla? To je jak říct dítěti, co chce hrát celý den na Playstationu, že má zaracha jít ven.

Třetí odpovědí bylo, že na psa zvýšit hlas. Pak je několik možností, když budete mít měkkoučkou borderku, váš křik bude silnou korekcí, že je možné, že to bude fungovat, lucky for you. Když budete mít ještě měkčího psa, třeba kelpii, tak jí budete hledat v západním Německu. Taky můžete mít psa, který nebude reagovat na normální povel, ale pouze na řvaní (takto ho to skvěle naučíte). Na procházkách jich vidíte mnoho. Nebo budete mít nervově silnějšího psa, kterýmu je vaše řvaní u pr... :D Jestli je toto kynologický postup, který povede ke spolehlivému přivolání, shodneme se, že asi ne.

Čtvrtou z odpovědí bylo, že si psa přitáhnu stopovačkou. Ale co se tím pes učí? Jaký to má význam k neuposlechnutí povelu? Když pes poslechnout nechce, tak si ho přitáhnu a někdo ještě k tomu odmění. Jakou informaci to dává psovi? Zapomenu se? Máma mi pomůže, přitáhne si mě a ještě odmění. Příště klidně zase neposlechnu. Jaký je výsledek? Máte psa, který poslouchá, když se mu chce a ještě za sebou bude měsíce, roky nebo celý život táhnout stopovačku, protože spolehlivá poslušnost stále nikde. A když budu znovu marketingový mág, schovám to pod #voditkoneniostuda

Další odpovědí bylo, že pípnu a případně dám stimul pomocí EO. Já nikdy nepochopím, kdo přišel s tím pípáním. Tak kynologie je o tom, že když mi nefunguje povel, tak koupím EO a pes bude chodit ne na povel, ale na pípaní? Další problémem je to, že žádný pes nerozumí tomu, co EO znamená, tak jen vždy žasnu, jak pes běží a majitel zmáčkne tlačítko a čeká, co se bude dít: zastaví se, hodí kotoul, přiběhne, uteče? Tohle asi není kynologie, to je zase vodou tanec, kdy doufám, že já budu nějak ten šťastnější.

----------------------------------------------------------------

Ale co ted? No musí přijít důsledek za neuposlechnutí známého a naučeného povelu. Kynologicky se tomuto důsledku říká korekce. Korekce je tedy něco, co psa přivede z nežádoucího chování do žádoucího chování, které zná. A dobrá korekce je taková, kdy pes není submisivní, nebojí se jí a naopak po ní vypadá "flashy". Zároveň korekce musí být taková, aby opravdu korigovala, tedy aby nebyla pomocí, ale opravdu korekcí, aby si pes řekl, když neposlechnu, přijde korekce... Uff, to nechci, takže poslechnu. A tady už se blížíme ke spolehlivé poslušnosti.

A pozor korekcí je ještě mnoho druhů a forem. Jenže o negativním tréninku dneska nikdo neučí, protože to není takové marketingové terno jako online kurz, jak tančit vodooo tance okolo psa, abych ho zaujmul

----------------------------------------------------------------

Jenže, jak třeba na tu korekci konkrétně u přivolání? Zkusím, co nejjednodušeji popsat postup, který používám já u rodinných psů :) (jedná se tedy o pouze jedno z tisíce řešení, nikoliv to jediné správné)

Tak za prvé je třeba nejdříve naučit psa přivolání pozitivně, pomocí odměn, do středně těžkého prostředí (rozuměj cizí prostředí bez psů a lidí ve středně těsné blízkosti). Pokud nemáte psa pomocí odměn motivovatelného sem, nezačínejte hledat řešení v negativním tréninku, ale pracujte na pozitivním tréninku přivolání a rozvoji motivaci. Pokud se vám toto dlouhodobě (rozuměj více než 5 týdnů) nedaří, děláte něco špatně :) změňte to anebo trenéra.

A je možné, že budete mít psa, u kterého pouze toto bude stačit ke spolehlivému přivolání. A nebo budete mít psa, u kterého ne. A pak je třeba změnit postup.

Když máme toto. Přidáme práci s vodítkem #1. Vodítko má ohromné výhody v tom, že dává psovi jasnou informaci, kudy je směr požadovaného chování.

Zároveň s povelem velmi jemně cukněte směrem k sobě. Jaká je intenzita? Jako bych vám řekl, běžte dopředu a zároveň vás popostrčil dopředu. Jakobych seděl na koni, řekl "hijéé" a pobídl ho nohama. Stimul musí být jako pobídka, aktivace k tomu, aby to pes udělal. A musí být vždy nižší, než touha psa přivolání vykonat. Trénujeme tedy i v prostředí, které je pro psa zvládnutelné. Nechceme psa testovat, chceme ho něco naučit. Jak poznat, že tomuto pes rozumí? Neříkejte povel a jen použijte aktivační stimul vodítkem, když pes přijde... úkol je hotov :)

Jenže práce se stopovačkou má i své nevýhody.

Vzdálenost - má prostě svůj limit a na ten limit každý pes přijde. Čas, aby se posiloval povel (což je cílem výcviku) musí do 2s přijít důsledek, pokud přijde později, posiluje se přítomnost stopovačky. Což je evergreen, že pes poté nereaguje na povel, ale jakmile se psovod ohne pro stopovačku. Jo 2s není moc a vše co přijde později, je k ničemu :) Míra korekce - vezmete za stopovačku snad vždy stejně silně? Není to jednou moc a jindy zase málo?

A můžete mít opět psa, u kterého toto může být dostatečné ke spolehlivému přivolání. Anebo opět nemáte a pak musíte něco dělat jinak.

Toto všechno jsou důvody, proč si pomůžeme neviditelným vodítkem. Elektronickým obojkem. Pozor elektronickým obojkem od firmy Martin System®, který má patentovanou technologii SSC, tedy technologii nutnou pro práci s nízkými stimuly. A je to elektronický obojek, tedy obojek, který tvoří pocit na krku psa, nepouští do psa elektrický proud, což jsou elektrické obojky (zakázané).

Na obojku nastavíme level 3, což je level, který člověk ani necítí. Chceme pocit pomocí EO, který je silný jako to potáhnutí. A budeme znovu dělat krok #1, ale ke každému jemnému cuknutí přidáme EO o levelu 3. Zároveň, když k nám pes běží, tak level 3 držíme a pouštíme ve chvíli, kdy k nám dojde. Poté můžeme nebo nemusíme psa odměnit. Učíme tedy psa, co znamená EO. Level 3 pes cítí, ale je silný asi jako vedení za ruku. A vždy musí být nižší, než touha psa pracovat. EO nepřidáváme, když pes chování nedělá, ale když pes chování dělá! To je velmi důležité! EO neslouží k trestání nežádoucího chování, ale k posilování žádoucího chování. Toto budeme trénovat týden. Toto je krok #2.

No další krokem je, že předsadíme EO před stopovačku a představíme korekci. Dosud jsme oba nástroje používali současně. A zároveň vyjdeme ze středně těžkého prostředí do trochu těžšího, kde pes už bude dělat chyby, ale my máme nástroje, jak ho dále edukovat. Máme stopovačku a EO, které jsme předem naučili. Tedy zároveň s povelem aktivuji pomocí EO - nepravidelně (rozuměj: občas ano, občas ne). Když pes poslechne, proměnlivé odměňování (proměnlivé není variabilní). Když neposlechne: 2s po vydání povelu: držím level 3 a pomohu si případně aktivačním stimulem stopovačkou, level 3 pustím ve chvíli, kdy pes změní své chování z nežádoucího do žádoucího. Toto je již korekce. Předem naučená a vysvětlená. Po korekci vždy odměním. Opět celý týden. Toto je krok #3.

Následně zvýším level na 4 a opakuji krok #3. Co se stane? Situace, kdy pes neposlechne a je třeba použít korekci, se začnou snižovat. Zároveň potřeba používat stopovačku klesá, protože pes rozumí EO. Stopovačku však pes pořád má, kdyby bylo třeba, pomůže psovi udat směr a dovysvětlit EO. Toto je krok #4.

Zvýšíme na level 5, a zvýšíme těžkost prostředí, aby se znovu vyskytli chyby. A opakujeme postup v kroku #3. V tomto prostředí se chybovost také začne vytrácet.

Zvýšíme na level 6, přestaneme používat nepravidelně aktivační stimul s povelem a zvýšíme těžkost prostředí. Když pes poslechne = nepravidelná odměna. Když neposlechne, korekce ve formě levelu 6. Po korekci vždy odměna.

Protože po korekci přichází vždy odměna, stane se díky klasickému podmiňování toto, pes si spojí: korekce > odměna. To znamená, že naschvál neposlechne, aby si přivolal korekci, protože ví, že po ní vždy následuje odměna. To je skvělé!

Pes nám totiž dává informace:

• vím, co je žádoucí chování

• vím, co je nežádoucí chování

• vím, co je korekce a jak se po ní zachovat

• nemám z korekce strach

Pokud jsme se dostali sem, můžeme opět zvýšit korekci a těžkost prostředí a zároveň již po korekci neodměňujeme. Cílem je postupně postupovat vzhůru až do nejtěžších prostředí. Krůček po krůčku. Zároveň dojít do bodu, kdy korekce je vysoká (ale srozumitelně vysvětlená), aby si pes řekl: Vím, že když neposlechnu (vím, co je žádoucí chování a co nežádoucí - psa sem edukovali), přijde korekce, kterou nechci. A protože ji nechci, rozhodnu se poslechnout. Nyní jsme se dostali do bodu, kdy máme spolehlivé přivolání za jakýchkoliv podmínek bez ohledu na to, zda odměním nebo neodměním.

Každý pes bude mít těch úrovní více nebo méně, každý pes je jiný. Proto doporučuji zkušeného trenéra s řadou praktických zkušeností.

Tento postup je možný pouze s obojky Martin System, více o tom proč tady: https://www.arkak9.com/post/porovnání-elektronických-obojků

---------------------------------------------------------------

Jasné, není to rychlé řešení, kdy zmáčknete tlačítko a máte hotovo. Ale to je kynologie. Kynologie je systematická práce se psem, kdy týden po týdnu musíte jít dopředu. Pes nerozumí, co je přivolání. Nerozumí, proč by měl chodit. Nechápe důsledek, co se stane, když nepřijde. Nechápe, proč by měl měnit své chování. To vše je na psovodovi, aby systematicky svého psa na vše připravil a poté důsledně dodržoval.

Zároveň kynologie není ideologie, kdy mám ideu o správném tréninku, jediném správném etickém tréninku, kdy všichni ostatní, co to dělají jinak, jsou tyrani, a této ideje se budu držet stůj, co stůj, ale reálně svému týmu, klientům, psovi, rodině nepomůžu. Prostě týdny, měsíce a roky to bude dělat. A když ne, tak moc spěcháte a psa týráte. A když budete chtít zvolit jinou cestu, tak jste egoisti, co nemají na prvním místě psa. A to považuji za neetické. A nenechat si tak vymýt mozek tímto mainstreamem.

Zároveň mnou popsaný postup je jeden z mnoha, který používám. Jiný klient, jiný pes, jiný tým a jiný cíl a vše může být jinak. Také určitě je řada jiných postupů, které povedou ke 100% spolehlivému přivolání, a které třeba ani neznám. Cílem bylo jen nastavit, jak se dá moderně, systematicky a s porozuměním pracovat v negativním tréninku a třeba i pomocí EO.

--------------------------------------------------------------

Pokud vás tento článek zaujal, dejte nám like nebo komentář. Pokud máte zájem o spolupráci, napište mi na info@arkak9.com