Jak odnaučit psa štvát zvěř

Štvaní zvěře je jeden z nejčastějších a nejpalčivějších výcvikových problémů, s kterým se můžeme setkat. My se podíváme na to, jaké máme možnosti řešení.

Prvně je si třeba uvědomit, že každý pes je jiný a může vyžadovat rozdílný přístup k řešení problému. Jiná nervová soustava, jinak silný lovecký pud, vazba na člověka, samostatnost tvrdost, zkušenosti, historie chování apod.

Jinak řečeno je rozdíl odnaučovat štvát zvěř nervově slabou borderku s nízkým loveckým pudem, kterou máte od štěněte, anebo nervově silného malinoise s extrémním loveckým pudem, který už je dospělý a má za sebou nehezkou historii štvaní zvěře.

Neexistuje univerzální návod na všechny!

Jak tedy metodicky odnaučit psa štvát zvěř?

Lovecký pud je vrozený. Nelze ho ze psa vymazat. Avšak uspokojování tohoto pudu skrz štvaní zvěře je společensky neakceptovatelné a nebezpečné. Tento pud tedy musíme jako psovodi u svého psa kontrolovat, ovládat.

Spolehlivým nástrojem k tomu bude cvik přivolání. Pomocí cviku přivolání a dalších doprovodných cviků poslušnosti budeme psa učit, vychovávat a později trvat na tom, jak se má chovat, pokud se dostane do kontaktu se zvěří, ucítí pachovou stopu zvěře, apod.

Přivolání je 100% spolehlivé, když se stane reflexem. Tedy něčím, co pes již neovládá rozhodováním, ale doslova mozek zapne příslušný program automaticky.

Pro vytvoření reflexu je nutná motivace k přivolání (čím silnější, tím lepší), spousta opakování (pro budování příslušného nervového vlákna) a 100% spolehlivost.

Pokud váš pes (je jedno za jakých situacích) občas na přivolání nepřijde, reflexu nikdy nedosáhnete. Stará škola tomu říkala: důslednost, důslednost a zase důslednost. Věděli proč :)

Přivolání, když je odměna od psovoda silnější než štvaní zvěře

Pokud máte psa s ne tolik silným loveckým pudem, slabší nervovou soustavou, plemeno nebo jedince, které je silně fixován na vás, možná vybudujete přivolání na bázi reflexu od zvěře i pouze na základě odměn.

Tedy tak, že vy jako psovod se svými odměnami budete pro psa zajímavější než zvěř. Takových psů však moc není.

Pokud však máte psa se silnou nervovou soustavou, se silným loveckým pudem, historií lovení apod., můžete se snažit sebevíc, ale pro vašeho psa nebudete vy nebo vaše odměny nikdy zajímavější než štvaná zvěř.

Nicméně základ přivolání by měl mít každý pes bez rozdílu postavený na odměnách. U některého psa to bude stačit, u jiného budeme muset cvik přivolání dostat na vyšší úroveň, tedy tam, aby přivolání fungovalo i tehdy, pokud je zvěř silnější než já a odměny.

Stopovačka aneb dlouhá šňůra

Pokud nemáte funkční přivolání, váš pes by měl být na vodítku. Není to žádné omezování psa, je to zodpovědné chování majitele psa.

Pokud stopovačku nepoužíváte jako výcvikovou pomůcku k posilování cviku přivolání - tedy cíleně nepoužíváte stopovačku k tomu, aby přivolání bylo pevnější, je poté stopovačka pojistkou k tomu, aby pes nemohl štvát zvěř. Váš pes má poté život pro kontrolu jeho chování doslova na stopovačce, není na tom nic špatného, pokud jste se tak rozhodli.

Stopovačka je však výcvikový nástroj, pomocí kterého můžete přivolání posílit, aby přivolání bylo pevnější a to až tak, že přivolání bude fungovat třeba na štvaní zvěře. Pomocí stopovačky můžete cvik posilovat jak "aktivačními stimuly", tak později může sloužit jako korekce, když pes povel přivolání neuposlechne.

Tady je trochu problém stopovačky, protože jako psovod nemáte pod kontrolou vzdálenost, správný timing (párování s povelem v daném čase a tím tvoření reflexu), a míru korekce.

Avšak u psů s ne tolik silným loveckým pudem, se slabší nervovou soustavou, důsledným tréninkem a správném použití stopovačky, bude právě dlouhé vodítko nástroj, který Vám může přinést reflexivní přivolání, pomocí kterého budete modelovat chování psa při štvaní zvěře.

Takováto práce se stopovačkou vyžaduje tedy určitý kynologický um, důslednost a nebude fungovat na všechny psy. Na ty se silným pudem a nervovou soustavou rozhodně ne.

Elektronický obojek

Asi nejčastější nástroj, po kterém se sahá při řešení štvaní zvěře. Bohužel ze zkušenosti mohu říci, že jeho použití je naprosto chybné.

Představa, že psovi nasadím EO, dám mu při štvaní zvěře pecku a mám vyřešeno, je mylná.

U slabě pudově a nervově vybavených psů můžete takto amatérsky dojít k výsledku. Kdy doslova přetrhnete lovecký drive pomocí impulzu - bohužel tento výsledek je čistě náhodný! Pes totiž neví, co impulz na krku znamená, reakce na impulz je tedy pouze dílem náhody. Velmi častá reakce je, že pes běží dále, dokonce rychleji. On jednoduše neví, co po něm chcete. A impuls může být bůhvíjak vysoký.

Pokud před impuls přidáte "pípnutí" nebo i povel docílíte toho, že impuls pomocí klasického podmiňování spojíte s pípnutím nebo povelem. Stejně jako v odstavci níže je to pouze dílem náhody a velmi často pak vídám psy, kteří chodí na volno a psovod si prostě pípá a pípá... A občas to náhodně funguje.

Jak tedy jinak použít EO, abychom nespoléhali na náhodu?

EO nikdy nedává psovi odpověď, co po něm chcete. EO je tedy třeba nejdříve vysvětlit.

Nejlepší způsob jak EO vysvětlit je pomocí mechanické nápovědy (vodítko) a nízkých stimulů (stimuly, které pes cítí, ale nejsou nepříjemné). Když pes EO po řadě tréninků chápe, je pak možné EO používat jako neviditelné vodítko.

Výhodami použití EO tímto způsobem jsou, že chování psa máte 100% pod kontrolou, reakce na EO není náhodná, vzdálenost není problém, správný timing (párování s povelem v daném čase a tím tvoření reflexu), míra korekce, volnost psa a pohodlí psovoda.

A především toto použití EO je srozumitelné a bude fungovat na všechny psy bez rozdílu. Tento postup je jiný, než dát psovi ránu a náhodně čekat, co se stane. Tento postup však vyžaduje několikatýdenní postupný trénink.

Pozor!!! Práci s nízkými stimuly umožňuje pouze značka EO - Martin System®. U ostatních značek si můžete na ovladači nastavit nižší impuls, ale není tak jemný (tvar sinusoidy), nemáte jistotu, že pes má kontakt (když pes viditelně reaguje - impulz je vysoký!) a impulz není konstantní (mění se v závislosti na rozdílných vnějších podmínkách). Obojky ostatních značek totiž nejsou primárně konstruovány pro práci s nízkými stimuly, ale naopak pro práci s vysokými stimuly (přerušování drivů).

Lze psa odnaučit psa štvát zvěř, aby on sám nechtěl štvát zvěř?

Velmi častá otázka od klientů. A to tedy psa budu pořád přivolávat? Nebo to vždy budu muset mít odměny, stopovačku nebo EO?

Přivolání je základním krokem ke kontrole psa při štvaní zvěře a poté poslouží jako základní kámen pro celkové odnaučování štvaní zvěře. To samé jakékoliv výcvikové pomůcky. Pokud je třeba se zbavit výcvikových pomůcek (běžné děláme se sportovními psy), je to o tom, že výcvik musíte posunout na vyšší úroveň - do reflexů.

Takže ano, po položení základního stavebního kamene, jakým je přivolání, je možné trénink posunout na další úroveň. Vyžaduje poté další kynologické vzdělání klienta.

Shrnutí

Jak z textu vyplývá, odpovědět na otázku, jak odnaučit psa štvát zvěř, není tak jednoduché. Jak už to bývá ve výcviku psů, je zde řada proměnných.

Nervová soustava psa, stáří psa, síla loveckého pudu, plemeno, historie chování, psovod a jeho možnosti, ale i cíle.

S nějakým týmem si vystačíte s odměnami, hrami. S jiným se stopovačkou a u jiného týmu bude nejlepší volba EO - ale správné použití.

-----------------------------

Pokud máte problém se štvaním zvěře, kontaktujte trenéra, který se přizpůsobí vám jako týmu v metodice odnaučování, nedrží se slepě jedné filozofie a zjistěte si, zda i jeho psi a klienti mají poslušnost v požadované úrovni, která bude reflektovat úroveň - problém štvaní zvěře.

Pokud se vám daný blog líbil, dejte nám prosím like nebo zanechte komentář. :) Děkuji