Nejčastější chyby pejskařů

V tomto blogu se podíváme na nejčastější chyby běžných pejskařů :)

Neustále automatické odměňování v rámci socializace

Toto vychází z teorie, že pokud budete psa odměňovat v daném prostředí nebo s podněty, bude je mít pes rád díky spojení s odměnou. Teorie je správná, ale prakticky je pes slepý vůči prostředí (soustředí se na odměny, ne na to, kde je) nebo náznaky strachu (naprosto normální) ihned přebíjíte odměnou a tím se pes nenaučí se s prostředím vyrovnat, tedy socializovat se.

Nechte psa ať se aklimatizuje, když je tam trochu strachu, nechte ho emoci poznat a zasahujte jen jak je nejméně nutné! Pamatujte! Nejlépe socializovaní psi jsou psi bezdomovců apod., pomáhájí jim, jak je nejméně nutné - pes a prostředí!

Nesmyslný timing pro povel

Pes běží od vás a vy řvete "ke mně", on stále běží od vás a vy pořád řvete "ke mně", spojujete slovo "ke mně" = běžet od vás. Pes si myslí, že povel "ke mně" znamená běžet od vás. To samé je "pomalu" a tahání na vodítku nebo "ticho", když pes štěká.

Nezapomeňte: pes neumí česky, pokud mu předem povely nevysvětlíte, je nesmysl je říkat. Pokud pes povelům nerozumí, je nesmysl je vyžadovat. Vaše povely poté mohou být opačný význam.

Uspěchaná práce se stopovačkou

Nejeden pejskař používá dlouhé vodítko pro nácvik přivolání a je to správně. Avšak jeho použití je špatné. Dlouhé vodítko je pouze nástroj k upevnění poslušnosti. Poté je ale třeba nesundávat vodítko dříve než je poslušnost dostatečně upevněná. Pokud vodítko sundáte dříve, právě jste psa naučili, že je rozdíl vodítko mít a nemít. Ne pes není vyčůraný, jen jste udělali chybu ve výcviku.

Nezbavujte se veškerých výcvikových pomůcek dříve, dokud jste nedosáhli požadované úrovně poslušnosti. Jak to poznáte? Jednoduše, i když pes pomůcky má, nemusíte je již používat.

Příliš mnoho povelů

Voláte na psa...nic, voláte znovu a zase nic a poté toho máte plné zuby, tak použijete třeba stopovačku a psa přitáhnete. Rozhodně jste nespojili žádoucí chování s povelem, ale se stopovačkou. Pes poté není poslušný na povel, ale když použijete vodítko. Typické je bližší předednutí při ke mně a k noze, stejně tak jako polohy. Jak skvělé poslouchá, když ustoupíte nebo ukážete, že? :)

Takže povel > 1,6s > vodítko. Povel neopakujte.

Toto prostředí je zajímavější pane trenére

Evergreen. On to umí, jen toto prostředí je pro něj příliš těžké. Já se vždy ptám: "Co by se stalo, kdyby proběhla kočka?". Odpověď je vždy stejná: "běžel by za ní". A to mu to prostředí najednou nevadí?

Problém není prostředí (pokud se pes nebojí), ale že spolupráce se psovodem je méně zajímavá než prostředí. Pes si raději bude číst pesemesky, než aby si všímal psovoda. Když je spolupráce s psovodem nuda, to se pak trénuje těžko.

Zapracujte na motivaci psa s vámi spolupracovat. Každý pes je motivovatelný do středně těžkého prostředí, každý :)

Socializace pouze se štěňaty

Socializace se štěňaty je velmi důležitá, hra je obrovským nosným prvkem socializace. Ale opravdového psího chování těžko naučí druhé štěně, které se samo učí. Ve výsledku máte psa, který si myslí, že každý pes je na hraní a kámoš.

V pracovním světě psů k tomu používáme chůvičky. Tedy zkušené starší fenky, které naučí psa správného chování. Hravé, tolerantní, ale také umí pěkně zakročit a nastavit mantinely.

Nevědomé odměňování nežádoucího chování

Teorie zní: Když budu odměňovat žádoucí chování = chování se bude vyskytovat, když nebudu odměňovat nežádoucí chování = nebude se vyskytovat. Často s touto teorií zamíchá klasické podmiňování v praxi.

Pes běží od vás za psy, vy ho přivoláte a odměníte. Tuto sekvenci budete opakovat a naučíte psa: Vždy, když běžím za psy, panička mě zavolá a já budu odměněn. Co budu dělat? Běhat za psy! Bohužel velmi časté, když je pes agresivní = v celkovém kontextu psovodi velmi často odměňují agresi aniž to tuší.

Jo teorie je jedna věc, praxe jiná.

Pokud použijete prvek k poslušnosti jako protichůdné chování k odstranění nežádoucího chování = neodměňujte. Poslušnost je prvek ke kontrole a k výuce.

Jsem pro psa nezajímavá

Já toho mého psa vůbec nezajímám. No pes má úplně vše uspokojené, má dostatek či až nadbytek všeho (jídla, pozornosti, pohodlí, hraček, prostě všeho) a my pak chceme poslušnost (práci). Ale proč by někdo, kdo se má jak pes milionář pracoval?

Aby získal něco navíc, něco extra! Můžete to fungovat, ale má to dvě ale:

1) hodně štěstí s vymýšlením úplatků pro psa milionáře

2) psí milionář pracuje ne, když vy chcete, ale když on si chce přilepšit

Nerozmazlujte je tedy příliš, motivace začíná tam, když vám něco schází. Nemáte peníze, chcete je. Máte hlad, chcete jíst. Cítíte se sami, hledáte partnera. Kompletní uspokojení neznamená štěstí, ale naopak degeneraci. Zvířata držená třeba v ZOO v zajetí s dostatkem jídla a bezpečí by mohla povídat... Vděčnosti se nedočkáte, to je ezoterická představa.

Pes bez hranic

Pes si zaškrábe, panička otevírá dveře. Zaštěká si, panička přisype jídlo. Zastaví se na vodítku něco si očuchat, panička se zastaví s ním. Udělá smutné oči, dostane jídlo od stolu. Každý jediný den desítky malých interakcí, kdy se pes učí, že on je ten, kdo ovládá chod domácnosti. Jednoho dne přijde návštěva a panička bude chtít psa omezit na gauči, jdi dolů a udělej místo. Pes jí kousne! Nechápe, celý život je přeci vše po jeho!

Každý pes potřebuje definované hranice pro srozumitelný život, každý pes! Nejsou to dětičky.

Nedostatek spánku

Pes spí v průměru 14-16 hodin denně. A ne pes se nevyspí dobře během chodu domácnosti, kdy se při každém pohybu budí. Lidé pracující z domova by tedy měli být na pozoru, nedostatek spánku může vést k problémovému chování - paradoxně například k hyperaktivitě.

Stanovte si denní režim, kdy pes spí a to dodržujte.

Pes není skoro vůbec sám

Pořídíte si psa a najednou s ním žijete, je všude s vámi a všude ho taháte s sebou, je to přeci člen rodiny. Pak dovolená nebo nějaká životní událost a pes musí zůstat sám a ejhle, on to neumí. Nikdy ho to nenaučil. Samostatnost je dovednost.

Učte psa samostatnosti od prvního dne, stanovte si režim, kdy je sám a nejlépe ho spojte se spánkem, který pes potřebuje.

Nedůslednost

Jdete si takhle venku a trénujete přivolání a pes skvěle chodí za vámi, když ne - pomůžete si stopovačkou. Potkáte dalšího pejskaře a zkusíte přivolání, jejda pes nejde. Ale nebudu tady teď blbnout se stopovačkou a hrát si na semetriku, dneska tě tedy nechám, ať si pohraješ. No právě jste psa naučili, že když potká jiného psa, tak poslechnout nemusí, protože ani vy ve vykonání povelu nejste důslední.

Jakmile pes povelu rozumí, buďte důslední, neučte psa žádné ALE!

Odměňování chyb

Toto už jsem naznačil výše u nežádoucího chování. Je to velmi podobné.

Pes udělá ve výcviku chybu, psovod ji opraví a odmění žádoucí chování. Toto opakuje. Pozor! Klasické podmiňování. Pes začne cíleně dělat chybu, aby si vyžádal vaši opravu a přivolal si odměnu.

Nemůžete psovi pořád donekonečna pomáhat a doufat, že chyby přestane dělat. On musí mít důvod je přestat dělat.

Dělá to pro moje modré oči

Velmi zažitá je pochvala psa a že to pes dělá pro vás, aby se vám odvděčil. No zajímavá pohádka. V tom případě nepoužívejte pamlsky, jídlo, hračky a jen chvalte.

Drtivá většina psů je motivována tím, co máte v ruce. Důvod, proč reagují na hřejivou pochvalu je klasické podmiňování: Vždy, když jste dávali odměnu = zároveň jste chválili.

U pracovních psů toho využíváme opačně: figurant hrozivě zařve na psa a psa odmění. Pes miluje, když na něj figurant řve :)

Nenechte se napálit ezoterickou představou o vděčnosti psů a jak se vám chtějí zalíbit a dělají to pro vás. Na pochvale není nic špatného, pokud doprovází odměnu nebo psa ujišťuje , ale není nosným motivačním prvkem tréninku.

Pokud se vám tento blog líbil, dejte like nebo případně zanechte komentář :)