Proč nelze psa trénovat jako kosatku
Možná jste už někdy slyšeli větu jako: "Když můžeme kosatky trénovat pouze pozitivně, můžeme i psy." A já s touto větou souhlasím, pokud bychom psy trénovali za stejných podmínek jako právě kosatky. Toto tvrzení je tedy silně vytržené z kontextu.
Prostředí
Pozitivní trénink je velmi mocná zbraň, kterou používají všichni trenéři světa a měla by být dominantní složkou tréninku.. Pozitivní trénink je funkční tehdy, pokud odměna, kterou zvířeti nabízíte je silnější než prostředí. Jinak řečeno, pokud má zájem o odměnu větší než zájem o okolní prostředí.
Zvířata držená v zajetí jako třeba právě kosatky žijí doslova ve sterilním prostředí. Celý život znají jen a pouze jedno prostředí. Nic zajímavého, nového, nuda, sociální deprivace a nedostatek podnětů pro mozek.
Představme si tedy psa, který se celý život nepodívá dále než za malý "bazének", řekněme 2x za den, jako pravidelní krmení lachtanů v zoo, přijde trenér a nudu a každodenní stereotyp naruší tréninkem a zároveň krmením. Prostředí je nezajímavé a vždy pod kontrolou. Za těchto podmínek byste nikdy neměli problém s motivací psa a kontrolou prostředí, tedy trénink by probíhal čistě "pozitivně" jako právě u kosatek.
Takže věta na začátku blogu souhlasí, pokud by podmínky byly totožné. Ale psy nežijí ve sterilním a nudném bazénu a ne vždy je odměna zajímavější než okolní prostředí.
Neustále odměňování
V práci s divokými zvířaty není problém, aby přítomnost odměn byla součástí cviků, dokonce je to žádoucí, aby frustrace divokých zvířat byla velmi nízko. Vidíme tedy, že každý trénink a každé představení tréninku divokých zvířat jsou cviky pravidelně odměňovány.
Jak by bylo jednoduché, kdybychom každý cvik mohli také odměňovat u zkoušek, závodů, služebního psa, ale i neustále odměňovat rodinného psa. Ano u psů chceme, abychom se naopak odměn zbavovali, čím vyšší úroveň výcviku, tím více tato nutnost stoupá. V TOP tréninku chceme, aby samotné cviky byly odměnou (v tomto případě neodměnění nepovede k vyhasnutí chování), což je velmi nebezpečné u divokých zvířat.
Budování charakteru
V práci s divokými zvířaty je frustrace a stres držen velmi, velmi nízko. Důvod je jednoduchý - bezpečnost. Cílem tréninku je zábava a nutná manipulace například pro ošetření, nikdo u divokých zvířat nechce drive a nikdo nechce budovat charakterově a nervově silnější zvíře.
U psů je to naopak. U pracovních psů jdeme na limit psa, který posouváme, chceme maximum potenciálu psa. Budujeme drive, silnější charakter, tvrdost, sebevědomí, dominanci, odolnější nervy apod. Všechny tyto vlastnosti potřebujeme.
U rodinných psů jsou tyto vlastnosti také vhodné. Samozřejmě, že nepotřebujeme drive jako u pracovních psů, ale pevnější charakter, odolnější nervová soustava apod. jsou věci, které ocení nejeden majitel rodinného psa. Život totiž není peříčko a ne vše můžete mít pod kontrolou, poté se pes, co se ze všeho nesesype hodí.
Závěr
Obdivuji práci s divokými zvířaty, je neuvěřitelné, co trenéři dokáží. Dělají přesně to, co daná zvířata potřebují a s jasným cílem a zaměřením. Můžeme je pozorovat, učit se od nich a určité věci přenést do tréninku psů. Ale je třeba vidět věci v celé šíři a nevytrhávat fakta z kontextu. Nic není jen černé nebo bílé.
Pozor tedy na marketingové zkratky a líbivé populistické nadpisy.